Nejmladší a zároveň největší synagogální stavba pražské Židovské obce, stavba synagogy v pseudomaurském slohu bylo zahájena 26. 6. 1905 a ukončena 1. září 1906 podle plánů vídeňského architekta a zkušeného stavitele synagog Wilhelma Stiassneho stavitelem Aloisem Richterem. Výzdobu interiéru, barevné dekorace chrámové lodi, nástěnnou malbu a štuky zajišťovala firma Františka Fröhlicha. Průčelí budovy je charakteristické mohutným obloukem a velkým rozetovým oknem, v němž je šesticípá Davidova hvězda. Synagoga byla zbudována jako náhrada za církevní stavby, které zanikly asanací. Střed západního průčelí zdobí český a hebrejský nápis: Toto je Hospodinova brána, skrze ni vcházejí spravedliví. Což nemáme všichni jednoho otce ? Což nás nestvořil jediný Bůh ? Po obou stranách vchodu jsou dvě věže. Synagoga má 850 sedadel, postranní galerie jsou určeny pro ženy, mají samostatné vchody. Vnitřní čelo chrámu s chrámovou oponou je zdobeno motivem vinné révy. Nad nimi jsou Mojžíšovy desky s deseti zákony.
Název Jubilejní navrhl Izraelitní spolek na památku 50. výročí vlády Františka Josefa I. Tento spolek také zakoupil dům, na němž synagoga stojí. R. 1907 přešla synagoga z majetku synagogálního spolku do vlastnictví pražské židovské obce. S výjimkou období protektorátu se zde stále konají bohoslužby. Po první větší rekonstrukci v 90. letech byla znovu slanostně otevřena r. 1996. Pod nánosy omítky a vrstvou staré malby byly na cca pětadvaceti čtverečních metrech objeveny bohatě malované ornamenty ve stylu vídeňské secese.