Klášter sv. Anežky České
Anežský klášter na Františku je považován za první gotickou stavbu nejen v Praze, ale v Čechách obecně. Byl založen Václavem I. v letech 1233 – 34 z podnětu jeho sestry Anežky pro řád klarisek, který Anežka uvedla do Čech a jehož byla první představenou. Předchůdcem kláštera byl špitál. Klarisky vznikly původně jako odnož řádu sv. Františka z Assisi, klášteru se kdysi také říkalo Pražské Assisi. Anežka byla mimořádnou duchovní osobností 13. století. Kromě tohoto kláštera klarisek, kde se stala abatyší, založila i jediný český církevní řád – špitální řád křižovníků s červenou hvězdou. Anežka Česká byla svatořečena v r. 1989.
Anežský klášter je komplexem dvou objektů – ženského kláštera klarisek a mužského kláštera minoritů, který byl založen v sousedství. Jednopatrová nápadně dlouhá budova konventu klarisek je z režného cihlového zdiva, pečlivě spárovaného v románské vazbě, a je to nejstarší zachovaná cihlová architektura v Praze. Kolmo ke konventu bylo postaveno dvoulodí kostela sv. Františka, který má tvary raně gotické. V letech 1245 – 60 byl vybudován klášterní ambit a klášterní kuchyně. K lodi kostela sv. Františka bylo připojeno na východě kněžiště a kostel byl přidělen mužskému klášteru minoritů. Kněžiště se zachovalo neporušené až na okenní kružby. V jižní stěně boční lodi kostela je nejstarší gotické okno v Praze i v celé střední Evropě. Klenba kostela se však v minulosti zřítila, prostor je nově zakryt moderní střechou s lepenou dřevěnou konstrukcí. Hřeben střechy o výšce 37 m převyšuje nově ostatní střechy v okolí. Celý západní štít a část jižního štítu kostela se musel při obnově dozdívat umělými pískovcovými deskami, které jsou odlity ze směsi křemenných písků s pryskyřicí, přibarvené zemitým okrem a zahřáté, aby hmota ztvrdla na kámen. Zřícená loď byla rekonstruována na síň Josefa Mánesa, která je využívána k hudebním produkcím.
Pro klarisky byl postaven před konventem kostel neznámého svěcení, který byl propojen s kaplí sv. Maří Magdaleny na severní straně. Ke kostelu neznámého svěcení byl přistavěn vyšší kostel sv. Salvátora z let 1270 – 80, který je prvním dokladem francouzské gotiky u nás. Část kostela neznámého svěcení tvoří dnes loď chrámu sv. Salvátora, která je s ním na západě spojena arkádou. Vstup do kněžiště tohoto kostela tvoří triumfální profilovaný půloblouk, zdobený hlavami korunovaných postav králů a královen. Prostor kněžiště byl pravděpodobně založen jako královské pohřebiště. Byl zde pohřben Václav I. a královna Kunhuta Uherská, druhá choť Přemysla Otakara II., stejně jako dcerka krále Václava II. Náhrobky obou žen jsou ryté. Tato technika byla patrně převzata z Francie, kde byla tehdy běžná. Anežčin hrob je však neznámý. Na stěnách kněžiště jsou zbytky maleb ze 14. st. Klášter vybudovaný Anežkou Přemyslovnou byl nejvýstavnější a ve své době nejmodernější architekturou 13. st. v Praze, hodnou své královské zakladatelky.
Za husitských válek klarisky opustily svůj klášter a budovy pozvolna chátraly. Na rytině, která znázorňuje vpád pasovských do Prahy v r. 1611, už je kostel sv. Františka se zřícenou střechou. Tak jako ostatní kláštery byl i tento na konci 18. st. Josefem II. zrušen a poté následovalo celé století devastace. Když areál přebírala Jednota pro obnovu Anežského kláštera, byla v někdejším mauzoleu českých králů továrna na cikorku. Pokusy o záchranu tohoto cenného areálu skončily až v r. 1986, kdy byla dokončena rekonstrukce areálu. První expozice Národní galerie v Anežském areálu však byla otevřena již v r. 1980. Arch. Josef Hlavatý a ing. arch. Karel Kunca ze Státního ústavu pro rekonstrukce památkových města a objektů museli se svými spolupracovníky vyřešit nesčíslné množství problémů, aby mohla být tato vzácná památka dalším generacím zachována a zpřístupněna. Anežský klášter je národní kulturní památkou od r. 1978.
Národní galerie vystavuje v Anežském klášteře expozici Středověké umění v Čechách a střední Evropa 1200 – 1550.