Obecní dům stojí na místě královského sídla zvaného Králův dvůr. Šlo o stavbu z doby Václava IV. kolem roku 1383, sloužila jako prozatímní příbytek krále Zikmunda, zemřel zde Ladislav Pohrobek, vyšel odtud korunovační průvod Jiřího z Poděbrad. Jeho pobyt zde připomíná bronzová deska. Po roce 1490 však Jagellonci přenesli své sídlo do Budína a roku 1515 Králův dvůr zastavili. V roce 1631 jej vykoupil kardinál Arnošt Vojtěch Harrach, aby zde nechal zřídit arcibiskupský seminář (od roku 1636). Seminář byl po zrušení jezuitského řádu přestěhován do Klementina a jeho budovy získal vojenský erár. Králodvorská kasárna zde zůstala do roku 1869, poté zde působila vojenská kadetní škola. Králův dvůr byl zbořen v letech 1902–1903.
Záměr pražské radnice postavit reprezentační budovu a touha nejvýznamnějšího českého spolku Měšťanské besedy rozšířit své prostory za městské peníze stál u zrodu nového objektu, který by reprezentoval hlavní město království a podpořil český společenský život. Roku 1902 schválila městská rada stavbu, roku 1903 byl schválen nákup pozemku vedle Prašné brány. Roku 1904 byl schválen projekt a roku 1905 se začalo stavět. Objekt byl vybudován v letech 1905–1911 podle projektu arch. Antonína Balšánka a Osvalda Polívky jako centrum českého kulturního života a protiváha nedalekého Německého domu a kasina a německého korsa Na Příkopě. Stavbu zahájili 9. 8. 1905 stavitelé František Schlaffer a Josef Šebek. V listopadu 1911 zde byla zahájena výstava tří předních českých výtvarných spolků – Jednota výtvarných umění, Spolek výtvarných umělců Mánes a Skupina výtvarných umělců. Dům byl defenitivně zkolaudován 22. 11. 1912. Stal se střediskem společenského života i místem významných dějinných událostí. O tom svědčí bronzová deska Ladislava Šalouna, která je umístěna zvenčí poblíž Prašné brány. Dne 6. 1. 1918 zde byla přijata tzv. Tříkrálová deklarace požadující vytvoření samostatného československého státu. V dubnu byla ve Smetanově síni složena Národní přísaha a v červnu se v Grégrově sále ustavil Národní výbor československý, zárodek budoucího parlamentu a vlády. Z balkonu před Primátorským sálem byla 28. 10. 1918 vyhlášena Československá republika. Zároveň byl vydán první zákon nové republiky a od 28. 10. do 13. 11. zde zasedal Národní výbor jako první parlament a vláda státu. Jedna ze dvou desek v Českém klubu komentuje tyto události slovy: „…Zde naplnilo se slovo Komenského: Vláda věcí Tvých se k Tobě vrátí, lide český.“ Ve 20. a 30. letech byla doba největší slávy Pražského reprezentačního domu, jak se tehdy objekt nazýval. Konaly se zde plesy, slavnosti, profesní sjezdy, výstavy předních umělců, sdružení a spolků. V listopadu 1989 se ve Smetanově síni ke stávce studentů připojili herci a konalo se zde první setkání Václava Havla s předsedou tehdejší vlády Ladislavem Adamcem.
Obecní dům stojí na parcele o velikosti cca 14 000 m², zastavěná plocha činí 4214 m², celkový objem stavby je cca 14 000 m³. V objektu je asi 1240 místností.
Zvnějšku je Obecní dům pozůstatkem historismu 19. století, směsí pseudorenesance a pseudobaroka, obecně je však pokládán za významný příklad pražské secese. Celý objekt je dokladem nevídané dovednosti a kvality umělecké i řemeslné, jakož i modernosti pokud jde o supermoderní technologické zázemí, ve střední Evropě tehdy nevídané. Bylo zde 28 elektrických a hydraulických výtahů, vzduchotechnický systém s dálkovým ovládáním, potrubní pošta, centrální vysavač, moderní telefonní ústředna, výrobna ledu, chladnice, nejmodernější kuchyně. Byly zde jedny z největších elektricko-pneumatických varhan v celé monarchii. Poprvé zde bylo v takovém rozsahu použito linoleum, tehdy výkřik pokroku, mosazi a dalších materiálů. V interiérech jsou zastoupena všechna známá umělecká řemesla, jejichž výrobky svědčí o smyslu pro krásu a účelnost: vitráže, hodiny, dřevěné a keramické obklady, přírodní a umělé mramory, soubory volného nábytku, zrcadla, draperie, kryty topení a vzduchotechniky a především sestavy svítidel z barevných kovů a skla (většinou podle návrhů Františka Anýže prováděla firma Křižík). Obecní dům byl výrazem sebevědomí českého národa, byl koncipován jako jeho oslava. Tomu odpovídala i okázalá výzdoba a jména sálů, politicky motivovaná.
Nad mohutným secesně zdobeným hlavním vchodem je lunetová mozaika Karla Špillara představující apotheosu Prahy. Na římse nad ní je nápis, citát Svatopluka Čecha: „Zdar Tobě Praho! Vzdoruj času zlobě, jak odolalas bouřím všem!“ a znak města Prahy. Po stranách stojí sousoší Ponížení národa a Vzkříšení národa od Ladislava Šalouna. Pod mozaikou je na sloupech s markýzou balkón přístupný z Primátorského salonu, sloupy jsou ukončeny bronzovými postavami světlonošů s elektrickými lampami od Karla Nováka. Mezi okny 1. patra jsou štukové pilíře s reliéfními medailony, ve kterých sochaři Josef Pekárek, Gustav Zoula, E. Pickardt a Antonín Štrunc znázornili typy českých krojů. Na nároží u Prašné brány je socha jejího stavitele Matěje Rejska od Čeňka Vosmíka, na atice plastika Duch dějin od Františka Rouse a ve výši 1. patra je nároží spojeno krytou chodbou s Prašnou bránou. Nároží pravého křídla je osazeno polofigurami Antonína Štrunce – alegorie Písemnictví, Stavitelství, Sochařství a Malířství. Velký štít proti ulici U Prašné brány zdobí polofigury Rozsévač a Žnečka od Antonína Máry, na bočním průčelí v 1. patře Dudák a Rusalka od Františka Úprky, nad hlavní římsou Hudba a Drama od Josefa Mařatky.
Vstupní vestibul zaklenutý kupolí zdobí figury Fauny a Flóry od Bohumila Kafky. Vlevo z vestibulu je vstup do kavárny, jejíž stěny jsou obloženy mahagonovým dřevem. Proti vchodu je pódium a nika s fontánkou od Osvalda Polívky s plastikou Nymfy od Josefa Pekárka. Je zde původní klimatizace. Vpravo od vestibulu je Francouzská restaurace podle návrhu Osvalda Polívky se zachovanou výmalbou od Josefa Weniga Praha vítající své hosty a Chmelařství a Vinařství v podobě chlapce a dívky. Oblouk v čele místnosti zdobený znaky a mosaznými hodinami se skleněnými čočkami vede k salonku (podium). Zde je zachovaná originální tapeta a obraz Hradčany a Nový svět od malíře A. Zahela. V suterénu pod kavárnou je vinárna (322 m²), valeně zaklenutý prostor s uměleckými keramickými obklady, nad vstupem do baru je keramický reliéf opic kolem sudu. Okna (vitráže) nesou motivy vinných listů a hroznů. Vinárna není běžně otevřena, pouze k pronajmutí. Pod vestibulem je Americký bar (73 m²) s černým keramickým obkladem, na výzdobě se podílel Mikoláš Aleš kolekcí obrázků zasazených do stěn a obrazy v nikách (Selka s husami, Náhončí se zajícem, Hoch s prasetem, Masopustní úterý, O posvícení v hospodě, Na koně a Průjezd urozeného pána k hospodě). Obrazy jsou kopie, část z roku 1921 od A. Naumanna, část z let pozdějších. Mramorový barový pult byl vyroben nově podle originálu v 90. letech. Kopuli zdobí tzv. zlatý déšť. Pod Francouzskou restaurací je pivnice Plzeňská lidová restaurace – valeně klenutý prostor zdobený dvanácti keramickými znaky českých a moravských měst a keramické reliéfy. Při vchodu do baru Šohaj a Dívka od Jakuba Obrovského a mozaika České žně téhož autora. Okna (vitráže) s motivy klasů a chmele jsou původní. Nábytek pochází ze 30. let. V mezipatře je tzv. pánský trakt – kulečníkové a karetní herny (ženy měly původně přístup jen ke karetním stolkům) a centrální šatna.
Primátorský a prezidentský výtah před centrální šatnou podle návrhu O. Polívky a J. Prokopce jsou unikátně dochované, zprovozněné při poslední rekonstrukci. Slouží pouze návštěvám na nejvyšší úrovni.
Smetanova síň (897 m²) je ústředním prostorem prvního patra i celého Obecního domu, arch. řešení Antonín Balšánek. Nástropní figurální malby provedl František Ženíšek, štukovou výzdobu Karel Novák. Proscéniový oblouk zdobí po stranách sousoší Slovanské tance a Vyšehrad od Ladislava Šalouna, do balkonů jsou zasazeny portrétní medailony skladatelů od Antonína Štrunce, Antonína Máry a Karla Nováka (vlevo František Škroup, Vilém Blodek, vpravo Karel Bendl, Zdeněk Fibich, nad hlavním vstupem Jan z Holešova, Bohuslav z Čechtic, Kryštof Harant z Polžic, Václav Jan Tomášek). Balkonové výklenky s motivy Hudby, Tance, Poezie a Dramatu vymaloval Karel Špillar. Součástí původního vybavení jsou zrcadla, barevné vitráže ve stropě a secesní textilie, křesla byla osazena při poslední rekonstrukci, byla vyrobena v Itálii jako volné repliky křesel původních. Varhany zdobí medailon Bedřicha Smetany od Františka Hergesela, mají 4 manuály a 89 rejstříků. Byly rekonstruovány německou firmou. Ve Smetanově síni účinkovala zpočátku především Česká filharmonie a od roku 1942 byla síň hlavním působištěm Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK, který je zde dodnes. Smetanova síň je pravidelným místem nejvýznamnějších koncertů Pražského jara již od jeho počátku v roce 1946. Kapacita je 1259 míst.
Další prostory v prvním patře architektonicky řešil Osvald Polívka. Jsou to: Dirigentský salonek – bývalá přípravna pro cukrárnu. Cukrárna (108 m²) se štukaturami od Karla Nováka a obrazem Pohled na město Tábor od Václava Jansy. Slovácký salonek (54 m²) čerpá náměty z lidového umění: korálky, ornament, výšivka. Unikátní akvárium bylo obnoveno při poslední rekonstrukci. Salonek Boženy Němcové (54 m²) má funkční keramickou fontánku se soškou Boženy Němcové (pouze kopie, originál ztracen v 70. letech). Orientální salonek (55 m²) je obložen dřevem, má textilní tapetu, barevné ornamenty a barevný stropní štuk. Za ním je spojovací chodba mezi Obecním domem a Prašnou branou. Stěna Prašné brány je zakomponovaná do interiéru. V Grégrově sále (180 m²) je busta Julia Grégra od Emanuela Hallmanna. František Ženíšek vymaloval na stropě triptych Život, Poezie a Smrt a na stěně proti oknům triptych Píseň milostná, válečná a pohřební. Nízký balkon sloužil pro umístění orchestru k tanci. Palackého sál (86 m²) má malířskou výzdobu od Jana Preislera. Na stěnách vymaloval výjevy z pověstí, na stropě symbolický obraz dívky a chlapce s letícími ptáky. Mezi okny je Myslbekova busta Františka Palackého. Primátorský sál (95 m²) s kruhovým půdorysem vyzdobil Alfons Mucha. Hodně stál o tuto zakázku, takže šel pod cenu, což vyvolalo nelibost mezi jeho kolegy. Namaloval nástropní obraz na téma Slovanská svornost a osm postav na zdi mezi lunetami s náměty Bojovnost (Jan Žižka), Věrnost (Jan Amos Komenský), Síla (Vojtěch z Pernštejna), Ostražitost (Chod), Nepoddajnost (Jan Roháč z Dubé), Samostatnost (Jiří z Poděbrad), Spravedlnost (Jan Hus) a Mateřská moudrost (sv. Ludmila). Tři obrazy jsou v lunetách na námět nápisů: Pokořená a zmučená – vzkříšena budeš, širá vlasti; Syna svého svatá matko národa přijmi lásku a nadšení a nad vstupem Silou k svobodě, láskou k věrnosti. Jsou zde kožené lavice s opěradly dle Muchových návrhů (motiv České koruny a Pláče nad zkázou vlasti), dále Muchovy dekorativní látky s korálovou a zlatou výšivkou a s třásněmi, barevné vitraje na téma hadů a holubic a mosazné dekorativní mříže pod zrcadly. Ze sálu lze vstoupit na balkon se světlonoši. Následuje Riegrův sál (83 m²) s Myslbekovou bustou Františka Ladislava Riegra a s malířskou výzdobou od Maxe Švabinského s postavami českých velikánů na téma Jaro české literatury (Čech, Zeyer, Němcová, Neruda a Vrchlický) a Jaro českého umění (Smetana, Dvořák, Aleš, Myslbek, Mánes). Je zde umístěna deska s částí projevu Františka Ladislava Riegra v adresní debatě na sněmu Království českého v roce 1867. Ve Sladkovského sále (208 m²) je busta Karla Sladkovského od Ladislava Kofránka a krajinomalba od Josefa Ullmanna.
Z druhého patra lze vstoupit na balkony Smetanovy síně. Jsou zde též výstavní sály, zejména kruhový prostor Hollarova sálu a dva obdélné sály se skleněnými stropy. Při poslední rekonstrukci bylo nově upraveno Dirigentské apartmá pro významné návštěvníky Prahy s unikátním výhledem na panorama Hradčan. V roce 1998 byl ještě dodatečně obnoven tzv. Český klub, prostor, který za 1. sv. války používali poslanci a politické strany a který měl unikátní rané kubistické vybavení navržené Josefem Chocholem. V jedné místnosti jsou umístěny kopie vzácného původního nábytku, který vzhledem ke své nesmírné ceně je muzeálním exponátem. V Českém klubu připravil Alois Rašín návrh první českoslosvenské ústavy. V roce 1999 byly před Český klub umístěny znovu nalezené a restaurované lunety s názvy Praha z Riegrových sadů od Jaroslava Panušky, Praha od Podbaby od Romana Havelky, Praha od Libně od Václava Jansy a Večerní soumrak nad Hradčany od Jindřicha Tomce. Původně byly umístěny na stěnách Plzeňské hospody Obecního domu, nalezeny byly ve sklepě Trojského zámku.
Kavárna, restaurace, bar a pivnice jsou běžně přístupné pohostinské provozy, jednotlivé sály a salonky a další prostory lze navštívit v rámci placené prohlídky s průvodcem.
Objekt byl několikrát upravován. Poslední rozsáhlá rekonstrukce v letech 1994–97 podle projektu Sdružení architektů pro rekonstrukci OD (ak. arch. Martin Němec, ing. arch. Alexandr Gjurič, ing. arch. Karel Frankl) uvedla budovu do původního stavu v roce 1912. Náklady činily 1,75 miliardy korun. Byla restaurována nejen vlastní budova, tedy plášť i např. střechy, kterých je na objektu celkem dvanáct, ale podle dobových vyobrazení byla obnovena či nahrazena i výzdoba a umělecká díla. Byly obnoveny nebo znovu zhotoveny zničené předměty, lustry, čalouny, záclony, nábytek i technické vybavení. 1. 1. 2008 byla otevřena secesní kulečníková herna v patře nad kavárnou s výhledem na Prašnou bránu.
V roce 1989 byl Obecní dům vyhlášen národní kulturní památkou.