Architektura 1958-89: Strojimport
Poválečná architektura
V druhé polovině 20. století zažívalo hlavní město tehdejšího socialistického Československa nebývalý rozvoj, díky kterému v Praze vzniklo nespočet významných staveb velmi vysoké kvality od mezinárodně uznávaných architektů. Seznamte se blíže s vybranými stavbami z období let 1958—89.
Strojimport
Na křižovatce ulic Vinohradská a Jana Želivského se tyčí výšková budova Paláce Vinohrady, Pražanům však známější pod názvem Strojimport. Někdejší administrativní budova podniku zahraničního obchodu zde byla postavena v letech 1967-1971 podle návrhu Zdeňka Kuny, Zdeňka Stupky a Oliviera Honke-Houfka, interiéry navrhl Bohuslav Rychlink. Inspirací jim byly výškové budovy zejména v Německu a USA. Objekt má 18 nadzemních a 2 podzemní podlaží, celková výška budovy je přibližně 68 m. Konstrukce je tvořena ocelovým skeletem se železobetonovými jádry a kombinovanými stropy. Až na pyramidovou nástavbu s telekomunikační technikou zůstala budova v podobě, v jaké byla vyprojektována; autenticky je zachován i interiér.
Plavecký stadion v Praze-Podolí
V roce 1955 padlo definitivní rozhodnutí o vybudování plaveckého centra pro vrcholový sport odpovídající olympijským normám v areálu bývalé podolské cementárny. Plavecký stadion byl postaven podle návrhu Richarda F. Podzemného ve spolupráci se statikem Gustavem Kuchařem. Stavba byla zahájena v roce 1959 a již o rok později byl stadion provizorně otevřen pro plavecké závody. V první fázi výstavby byly vybudovány 2 venkovní bazény, 50m pro plavce a 33m bazén pro vodní sporty. Ve druhé fázi byla postavena hala s krytou padesátkou. Prostor venkovních bazénů s tribunami na střeše hlavního objektu je obklopen rekreační travnatou plochou. Celý areál byl oficiálně otevřen v roce 1965, u příležitosti mezinárodních plaveckých závodů. Původně měl sloužit pouze pro vrcholový sport, po otevření byl zpřístupněn i široké veřejnosti.
Architektura 1958-89: Plavecký stadion v Praze-Podolí
Nuselský most
Nuselský most, jedna z nejdůležitějších dopravních tepen Prahy, spojil Karlov s Pankrácí, a zkrátil tak cestu z kopce a do kopce z 3 km na pouhých 485 metrů ve vodorovném směru. Stavba s železobetonovou rámovou mostní konstrukcí o 4 pilířích se nad nuselským údolím klene v průměrné výšce 40 metrů. Pro automobilovou dopravu byl otevřen „při příležitosti 25. výročí Vítězného února“ 22. 2. 1973 a o téměř 15 měsíců později projelo jeho tubusem metro s prvními cestujícími. Most postavený podle návrhu architektů Stanislava Hubičky, Svatopluka Kobra a Vojtěcha Michálka nesl až do r. 1990 jméno po prvním komunistickém prezidentovi Klementu Gottwaldovi. Stavba se řadí mezi největší mostní stavby z předpjatého betonu v tehdejším Československu.
Architektura 1958-89: Nuselský most
Obchodní dům Máj
Jednou z nejvýznamnějších reprezentací české architektury 70. let 20. století je obchodní dům Máj, který byl vystavěn na rohu ulic Spálená a Národní. Architektonické řešení stavby navazovalo na architekturu meziválečného funkcionalismu s prvky brutalismu, v interiéru bylo patrné architektonické pojetí stylu high-tech významného ateliéru SIAL Obchodní dům během své existence pětkrát změnil jméno: Prior 02 – Máj – K-Mart – Tesco – MY. V současné době budova prochází celkovou rekonstrukcí, znovuotevření obchodního domu je plánováno na první polovinu roku 2024.
Architektura 1958-89: Obchodní dům Máj
Žižkovský vysílač
Mezi dominanty hlavního města patří futuristicky působící vysílač na Žižkově. Zásluhu na tom má jeho neobvyklé architektonické řešení spojující funkčnost a eleganci. Ze všeho nejvíce připomíná raketu připravenou ke startu z odpalovací rampy. S výškou 216 metrů je nejvyšší stavbou v Praze. Projekt vznikl pod vedením architekta Václava Aulického v roce 1984. Věž byla navržena nejen jako ryze technická stavba, ale i jako rozhledna. Z vyhlídkových plošin ve výšce 93 metrů mohou návštěvníci pozorovat kromě Prahy i krajinný horizont až do vzdálenosti sta kilometrů od roku 1992.
Architektura 1958-89: Žižkovský vysílač
Dům ČKD v Praze Na Můstku
Výstavba metra s sebou přinesla i nutné změny na dolním konci Václavského náměstí. Projekt správní budovy firmy ČKD byl zadán manželům Šrámkovým; na jejich rýsovacích prknech tak vznikala první postmoderní stavba v Praze, která výrazně změnila tvář „Zlatého kříže“. Konstrukce budovy navazovala na stanici Můstek: První patro bylo věnováno grill baru a kavárně s výraznými arkýřovými okny obrácenými na Václavské náměstí. Další tři patra byla určena kancelářím ČKD a konečně na střeše domu, v sousedství mohutných světelných hodin, našla své místo restaurace Modrá terasa. V roce 2003 prošel dům rekonstrukcí, která pod dohledem Aleny Šrámkové proměnila vstupní halu a 1. patro ve velký obchodní prostor. Terasa na střeše již není přístupná veřejnosti.
Architektura 1958-89: Dům ČKD v Praze Na Můstku
Hotel Jalta
Podle projektu architekta Antonína Tenzera byl v horní části Václavského náměstí, na místě proluky po vybombardovaném domě, postaven v letech 1954-1958 hotel Jalta. Řadí se k nejreprezentativnějším stavbám tehdejší smutné a rozporuplné doby. Kamenné průčelí obložené travertinem je bohatě, ale citlivě zdobeno plastickými ornamenty, skupinami karyatid i sochařskými doplňky. Do provozu byl hotel uveden 1. 6. 1958 a jeho kapacita činila 96 pokojů se 140 lůžky. V roce 1989 byl pod sklepem Jalty objeven dokonalý dvoupodlažní protiatomový kryt z železobetonu a z olověných plátů. Jalta se totiž měla v případě válečného konfliktu stát centrem štábu Varšavské smlouvy.
Architektura 1958-89: Hotel Jalta
Karolinum
Unikátní stavební komplex Karolina s gotickým jádrem získal v 18. století přestavbou F. M. Kaňky barokní vzhled. Dnešní podobu vtiskl sídlu Univerzity Karlovy architekt a profesor Akademie výtvarných umění Jaroslav Fragner. Zachoval vše architektonicky cenné a vytvořil nový prostor pro provozní potřeby moderní univerzity. Rekonstrukce, kterou zbrzdila 2. světová válka, zasahovala nejen do samotné historické budovy Karolina, ale i do dalších domů karolinského bloku. Při obnově v letech 1946–50 byla aula asi o třetinu prodloužena, byly sem umístěny tribuny a křesla pro akademický dvůr. Nejnáročnější etapa rekonstrukce skončila koncem 50. let úpravou nádvoří do původní gotické podoby s cihlovými arkádami a pavlačí. Podle Fragnerova projektu dále následovala realizace vstupu rektorátu směrem k Ovocnému trhu v letech 1963-1968. Obnova Karolina a jeho areálu je bezesporu vyvrcholením Fragnerovy tvorby a jedním z nejvýznamnějších děl české architektury 20. století.
Architektura 1958-89: Karolinum
Zaměřeno na brutalismus
V Praze můžete narazit na mnoho podob brutalismu. Odhalený beton, ocel, sklo nebo eloxovaný hliník. Neprávem stigmatizované stavby z prvotřídních materiálů jsou často charakteristické unikátním architektonickým a konstrukčním řešením. Při bližším zkoumání si můžete povšimnout precizního smyslu pro detail a mnoha jedinečných uměleckých děl.
Hotel Intercontinental
Hotel Intercontinental, který byl vybudován v letech 1968–1974, je jedním z klenotů brutalistní architektury. Devítipodlažní železobetonová monolitická stavba architekta Filsaka s převážně kabřincovými a kovovými fasádami obohacuje pražskou architekturu nejen svým unikátním řešením, ale i citlivým umístěním v historickém jádru města. Na výzdobě interiéru se podíleli někteří významní čeští umělci – René Roubíček, Hugo Demartini, František Ronovský, Stanislav Libenský a další. V současné době prochází hotel kompletní rekonstrukcí.
Architektura 1958-89: Hotel Intercontinental
Národní shromáždění
Výstavba budovy Národního shromáždění probíhala v letech 1966–1974 podle návrhu Karla Pragera. Jeho projekt nabídl neotřelé a technicky zajímavé řešení „domu nad domem” na samostatné nosné konstrukci. Objekt, který se nachází mezi historickou budovou Národního muzea a Státní operou, má nesmírně zajímavou historii. Původní budova Pražské burzy z roku 1937 byla po 2. světové válce provizorním sídlem parlamentu, po dostavbě od roku 1974 pak sídlem Národního, později Federálního shromáždění. Od roku 1995 odtud několik let vysílalo Rádio Svobodná Evropa. Dnes je komplex součástí Národního muzea.
Architektura 1958-89: Národní shromáždění
Centrotex
Dvě vzájemně propojené administrativní budovy pankráckého Centrotexu byly dalšími z řady sídel podniků zahraničního obchodu budovaných v Praze od počátku 70. let. Jejich výstavbě ustoupilo na 18 pavlačových domů z konce 19. století. Menší budova je v podstatě kopií té větší, 74metrové, s níž je spojená lávkou. Díky betonovým střešním nástavbám se vzduchotechnikou a strojovnami výtahů připomínajícím kravské rohy si komplex vysloužil přezdívku Kráva a tele. Architekti Václav Hilský a Otakar Jurenka se museli vypořádat také s urbanistickým řešením celého okolí a budovanou stanicí metra Pražského povstání, nad jejímž vestibulem se stavba tyčí.
Architektura 1958-89: Centrotex, © Ondřej Hilský
Obchodní dům Kotva
Obchodní dům Kotva je ojedinělým dílem české architektury rozhraní 60. a 70. let. Je prvním obchodním domem postaveným v Praze po roce 1950. Projekt vypracovali architekti Věra a Vladimír Machoninovi. Stavba svým bohatým prostorovým členěním velmi dobře zapadá do kontextu rozmanitých staveb na hranici Starého a Nového Města. Požadovaný velký objem vtipně skrývá do plástvové půdorysné struktury, která jí umožňuje ohleduplně vyplnit maximum volné parcely, aniž by dala najevo svou skutečnou velikost. Obvodový plášť je výrazně kontrastní k okolí; byl zvolen povrch z předem zrezivělých ocelových plechů, odolných vůči další korozi. Jeho temná barva, prokládaná nepříliš častými plochami oken, dovolila stavbu ještě dále v jejím objemu potlačit.
Architektura 1958-89: Obchodní dům Kotva
Nová scéna
Nová scéna Národního divadla je ukázkou reprezentativní architektury počátku 80. let 20. století. Dokončena byla v roce 1983, symbolicky 100 let od znovuotevření Národního divadla po zničujícím požáru. Budova je charakteristická fasádou ze skleněných tvárnic, kterou navrhl Karel Prager spolu s předním českým sklářem Stanislavem Libenským. I když zvenčí působí stavba stroze a nepřístupně, překvapí propracovaným interiérem. Divadelní budova během celého dne funguje jako umělecký prostor otevřený veřejnosti, večer je pak divadelní scénou se specifickou dramaturgií.
Architektura 1958-89: Nová scéna
Dům bytové kultury
Dům bytové kultury u metra Budějovická patří mezi nejvýznamnější počiny architektky Věry Machoninové. Rozsáhlé výstavní plochy tohoto obchodního domu s nábytkem umožňovaly vystavit téměř celý prodávaný sortiment nábytku a doplňkového zboží. První dvě patra byla určena k prezentacím nábytku z inovačního programu, zákaznickým službám a občerstvení. Hlavní nákupní prostor začínal od 3. patra, kde byla budova eskalátory rozdělena na dvě části posunuté vůči sobě o polovinu patra. V objektu se dále nacházela restaurace, kavárna, kinosál nebo oddělení bytových architektů. Budova, jejímž interiérům dominovala červená barva, se otevřela veřejnosti v květnu roku 1981; v 90. letech v jeho části pět let sídlila i první česká prodejna švédského řetězce IKEA.
Architektura 1958-89: Dům bytové kultury
Urologická klinika na Karlově
Budova Urologické kliniky byla postavena v komplexu Fakultní nemocnice na Karlově, v těsné blízkosti rušné Sokolské ulice. Autoři projektu Vratislav Růžička, Eva Růžičková a Boris Rákosník museli velmi citlivě řešit architekturu pětipodlažní stavby, která je obklopena památkově chráněnými budovami, a účinně se bránit zvýšené hlučnosti. Budova je tvořena patrovou podnoží, na niž nasedá bohatě členěný kvádr oddělený technickým patrem. Fasády se intaktně dochovaly v původním stavu, a to včetně oken. Vstup zdobí rozměrná skleněná plastika s tématem rodiny od Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové. Do provozu byla klinika uvedena v září 1976.
Architektura 1958-89: Urologická klinika na Karlově
Komentované vycházky
Vydejte se s námi na vycházky Zažij Prahu za brutálně krásnou architekturou. Aktuální seznam vycházek najdete na www.prague.eu.
- Ing. Stanislav Bechyně a pražská moderní architektura
Úterý 17. 10. 2023, 16:00 OBJEDNAT
- Skryté perly brutalismu: Koospol & hotel Krystal
Pondělí 23. 10. 2023, 17:00 OBJEDNAT - Obytný socialismus: Michle a Vršovice
Středa 25. 10. 2023, 17:00 OBJEDNAT
Vycházka na míru
Vydejte se za doprovodu našeho průvodce na vycházku brutalistní Prahou, na kterou můžete přizvat i několik přátel. Do katalogu individuálních vycházek právě zařazujeme trasu inspirovanou publikací Architektura 58–89, jejímž autorem je Vladimir518. Porovnat architektonické styly pozoruhodných staveb 20. století vám pak umožní vycházka s privátním průvodcem Mezi secesí a brutalismem. Centrum Prahy totiž nejsou jen historické památky!
Termín i čas vycházky plně přizpůsobíme vašim možnostem a potřebám a trasu upravíme podle vašich konkrétních zájmů. Poznejte příběhy a osudy ikonických budov, které vznikly době navzdory.
Vladimír 518 představuje
„Největší odkaz této architektury do dnešní doby je to, že i v době nesvobody se dělala velice kvalitní a svobodná architektura, která byla vyvzdorovaná na dobových podmínkách. Plivání na tuhle architekturu byla nespravedlnost, tak jsem se tomu začal věnovat. Bylo mi líto těch lidí, bylo mi líto těch staveb, bylo mi líto té desinterpretace, která nastala, a myslím si, že po těch letech je zřejmé, že se podařilo něco změnit.“