20. 3. 2022

Ukrajinské stopy v Praze

Ačkoli jsou nám Ukrajinci jako slovanský národ blízcí jazykem, mentalitou a částečně i dějinnou zkušeností, většinou máme jen malý přehled o ukrajinské historii a kultuře. V tomto stručném přehledu se snažíme zmínit alespoň ty nejvýznamnější umělecké inspirace, duchovní odkazy a historické připomínky ukrajinské kultury v Praze.

Ukrajinské reminiscence můžeme v metropoli najít v mnoha oblastech. Zajímavý soubor ukrajinské literatury spravuje Slovanská knihovna, součást Národní knihovny ČR. Kromě ukrajinských knih a časopisů je to také speciální Sbírka výtvarných prací ukrajinské emigrace: kresby, exlibris a další výtvarné práce ukrajinských umělců. Knihovna sídlí v areálu Klementina a nové čtenáře registruje bez omezení.

 

Mimořádnou pozornost si ve fondu Slovanské knihovny zaslouží především literární a výtvarná díla Tarase Ševčenka, významného představitele ukrajinského obrození a jednoho z nejsilnějších symbolů samotné ukrajinské kultury. V Praze najdeme také jeho pomník, a to na náměstí Kinských v Praze 5. Autorem sochy je ukrajinský sochař Valentin Znoba. V roce 2009 ji zde odhalil ukrajinský prezident Viktor Juščenko.

 

Z českých spisovatelů, kteří se soustavněji věnovali oblasti Ukrajiny, je s Prahou spjat např. Ivan Olbracht, který v letech 1931-36 na Zakarpatské Ukrajině žil. Založil zde školu, dále Komitét pro záchranu pracujícího lidu Podkarpatské Rusi a konečně zde našel inspiraci ke svým knihám O smutných očích Hany KaradžičovéGolet v údolí a zejména k baladě Nikola Šuhaj loupežníkPamětní deska Ivana Olbrachta je umístěna v ulici U Kola v Praze 4. Jeho hrob najdeme u Krematoria Strašnice. Přístupný je denně od 7:30 hod.

 

V oblasti hudby je pro ukrajinskou kulturu ikonickou postavou Mykola Lysenko, zakladatel novodobé ukrajinské hudební tradice. Svým významem bývá někdy srovnáván s Tarasem Ševčenkem; Lysenko ostatně 80 Ševčenkových básní také zhudebnil. Vydané notové záznamy některých z nich z roku 1911 jsou spolu s dalšími Lysenkovými pracemi uloženy ve fondu Českého muzea hudby, které sídlí v bývalém dominikánském kostele sv. Máří Magdalény na Malé Straně. Otevřeno je denně mimo úterý.

 

Jedním z nejvýznamnějších představitelů ukrajinského výtvarného umění je Mykola Jarošenko; ve sbírkách Národní galerie Praha jsou však zastoupena i díla dalších ukrajinských umělců: Jozefa Bokšaye, Sergeje Ivanoviče Světoslavského a dalších. Expozice Národní galerie Praha jsou otevřeny denně mimo pondělí. Jako výraz podpory ukrajinské kultuře Národní galerie navíc na svých webových stránkách připravila sérii Ukrajinští umělci ve sbírkách NGP, kde jednotlivé tvůrce a jejich vybraná díla představuje.

 

Za pozornost stojí rovněž stopa ukrajinské architektury v Praze. Nejvýznamnější ukázkou té lidové byl až do roku 2020 pravoslavný dřevěný kostelík sv. archanděla Michaela se šindelovou střechou v Kinského zahradě na Petříně. Šlo o typickou roubenou stavbu ze Zakarpatské Ukrajiny z 18. století. Do Prahy byl převezen z Medvedovců u Mukačeva a znovu složen v roce 1929. V říjnu 2020 jej bohužel z velké části zničil požár a v současné době je nepřístupný. Z moderní architektury stojí za zmínku novoklasicistní vila českého herce Vlasty Buriana, na jejíž podobě se ve 30. letech XX. století podílel ukrajinský architekt Evžen Voskobojnikov.

 

V oblasti dějin duchovní kultury můžeme v Praze nalézt několik center, které využívá ukrajinská komunita. Pravoslavná církev, na Ukrajině nejrozšířenější, zve ukrajinské občany včetně těch aktuálně utíkajících před válkou, např. do katedrálního chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. Zde mohou nejen naplňovat své duchovní potřeby, ale také požádat o konkrétní materiální pomoc. Bohoslužby řeckokatolické církve, která je na Ukrajině co do počtu věřících druhá největší (je dokonce největší řeckokatolickou církví na světě), se konají např. v kostele sv. Klimenta v areálu Klementina na Starém Městě. Nedělní bohoslužba od 8.30 hodin a nedělní dětská bohoslužba od 12 hodin probíhá v ukrajinštině.

 

Praha má rovněž bohatou tradici ukrajinské vědy a vzdělávání. Po bolševické revoluci v Rusku se stala významným centrem emigrace ukrajinských intelektuálů, v období první republiky zde existovalo celé ukrajinské exilové školství. Od roku 1923 až do konce druhé světové války v Praze působila Ukrajinská svobodná univerzita. Založena byla ve Vídni v roce 1921 jako exilové centrum pro ukrajinské akademiky, kteří uprchli před bolševickým režimem. Do Prahy byla přesunuta již o dva roky později. Na konci války se musela uchýlit do Mnichova, kde jako soukromá vysoká škola ukrajinistických studií funguje dodnes.

 

Pominout nelze ani Ukrajinské studio výtvarných umění. Vzniklo v roce 1923 z iniciativy Kroužku výtvarných umění v Praze a stalo se jednou z nejuznávanějších uměleckých institucí v prvorepublikovém Československu a největší ukrajinskou uměleckou školou mimo hranice Ukrajiny. Jejím prvním ředitelem byl ukrajinský historik umění Dmytro Antonovyč. Svou činnost nuceně ukončila v roce 1952.

 

Dnes lze ukrajinistiku studovat na Filozofické fakultě UK jako jednu ze specializací studijního oboru Východoevropská studia, částečně také na dalších vysokých školách v Praze, zejména v rámci politologie, teritoriálních studií apod. Obor je dále rozvíjen v rámci Slovanského ústavu AV ČR. Od roku 1991 v Praze rovněž působí Česká asociace ukrajinistů, dobrovolné sdružení vědeckých a pedagogických pracovníků zabývajících se otázkami ukrajinistiky.